Franz Schubert
(1797 – 1828)
Rakouský skladatel.
Rodina pocházela ze severní
Moravy. Schubert však vyrůstal a působil až na krátké výjimky ve Vídní. Hudbě
jej učil nejdříve otec, později regenschori M.Holzer. Během studií v
městském konviktu studoval hudbu u dvorního varhaníka V.Růžičky a u dvorního
kapelníka A.Salieriho.
Když po mutaci ztratil hlas,
odešel z konviktu a vypomáhal krátce otci, jako učitel. Posledních 10 let
života se věnoval skladbě.
Vytvořil velké množství
děl různých forem a žánrů, většina z nich nebyla za jeho života
provedena.(To platí zejména o jeho instrumentální hudbě). Výjimkou byly písně,
jež zaznívaly v měšťanských salonech. Schubert je významný písňový skladatel.
Mnohé z více než 600 jeho písní náležejí k základním hodnotám v žánru uměné
písně (cykly: Markéta u přeslice, Král duchů, Rybář, Krásná mlynářka, Zimní
cesta).
Vytvořil osobitý písňový
styl. Základem je citově zjitřená melodika. Podle významu a smyslu textu ji v
jednotlivých strofách obměňuje a v klavíru doprovází charakteristickou
rytmicko-melodickou figurou.
Instrumentální tvorba je
stejně významná a stejně početná, jako jeho písně. Někdy dokonce používá nápěvů
svých písní, jako témat pro skladby nástrojové. S tématem pracuje tak, že jej
opakuje, nebo jej výrazově pozměňuje v nových harmonických, rytmických a
zvukových souvislostech. V prvních šesti symfoniích sleduje vzor
vídeňských klasiků – Haydna, Mozarta a Beethovena. Sedmá symfonie – tzv. Nedokončená
(vznikla v r. 1822, objevena byla ale až 37 let po Schubertově smrti) vyniká
tragickým lyrismem a krásnými melodiemi. Symfonie C dur – tzv. Velká ( z
r.1828, v r. 1838 ji objevil a velmi si ji cenil Robert Schumann). Je to
Schubertův slavnostní symfonický epilog, vrchol skladatelových tvůrčích
schopností, jeden ze základních kamenů symfonie 19. století, inspirace pro
další velikány romantismu.
Další dílo: 15 smyčcových
kvartetů, klavírní tria, klavírní kvintet, smyčcový kvintet, 15 dokončených
klavírních sonát, klavírní fantasie, lyricko-poetické skladby s názvy Moments musicaux
a Impromptus, skladby pro klavír na čtyři ruce. Dále vytvořil asi 20
jevištních děl, vinou špatných libret si nezískala vetší oblibu, přesto, že i
tam autor srší mnoha geniálními hudebními nápady. Důležité jsou skladby
chrámové( šest mší na latinské texty) a sborové pro různá pěvecká seskupení.
Schubertovo dílo vyniká
množstvím hudebních nápadů, bohatou harmonií, lyrickým výrazem a svéráznou
instrumentací. Byl mladším současníkem L.v.Beethovena, ale v mnohém zašel dále.
S ohledem na vazby s klasicismem nu přísluší označení romantický klasik, ale
lze jej také považovat za prvního velkého představitele raného romantismu.