Robert Schumann
(1810-1856)
Německý
skladatel, hudební spisovatel, teoretik a kritik.
V
otcově knihkupectví v rodném Zwickau získal přehled o literatuře. Komponovat
začal v jedenácti letech v Lipsku. Vystudoval práva, vedle toho se učil skladbě
a hře na klavír. Když slyšel hrát houslového virtuosa N.Paganiniho, v r. 1830,
rozhodl se, že se bude plně věnovat hudbě. V r. 1840 se oženil s dcerou
svého učitele klavíru F.Wiecka – Klárou. Když Schumann ochrnul na pravou
ruku, Klára se stala jeho „zpívajícím hlasem“, protože seznamovala
veřejnost s jeho skladbami.(Byla vynikající klavíristka, uznávaná a obdivovaná,
dokonce byla dobrou skladatelkou, jenomže doba nepřála ženám, neměly ještě
takové postavení, jako muži).
Když
Schumann musel opustit dráhu klavíristy, věnoval se komponování, spisovatelství
a dirigování. Založil Nový časopis pro hudbu, kam psal kritiky a
propagoval hudbu H.Berlioze, F.Liszta, F.Chopina, R.Wagnera, F.Schuberta a
J.Brahmse. Snil o hudebním spolku Davidsbund, podle biblického pěvce
Davida. Jeho členové měli bojovat za nové hudební umění. Podle Schumannových
představ zde vystupují tři kompoziční typy: ohnivý Florestan, směřující vpřed,
proti němu stojí jemný a lyrický Eusebius. Oba protipóly smiřoval mistr Raro –
slovní hříčka – Klára a Robert. Davidův spolek ve skutečnosti
nikdy nevznikl, ale tato myšlenka našla své příznivce mezi umělci v Německu i
např. v Praze.
1843 byl
Schumann jmenován učitelem na nově zřízené konzervatoři v Lipsku. 1844 se
přestěhoval do Drážďan (založil zde Spolek pro sborový zpěv).1850 převzal místo
městského ředitele hudby v Düssedorfu, kterého se musel předčasně vzdát pro
postupující duševní poruchy. 1854 byl umístěn do soukromé léčebny v Endenichu,
kde 1856 zemřel.
Schumannovy skladby nesou většinou názvy, které
neoznačují program, ale podnět vzniku, vyjádřený hudební symbolikou a výrazem.
Neuchyluji se k ilustrativnímu hudebnímu popisu. Hudební obsah vězí v
originální melodii, obohacení harmonií.“ Královna(melodie) má nejvyšší moc,
avšak rozhoduje vždy král(harmonie)“. Důležitá je živost, uvolněnost formy
a rytmu, úměrný podíl kontrapunktu v práci s tématem.
Dílo:4 symfonie, Klavírní koncert a moll, věnovaný
ženě Kláře, písně a písňové cykly(Myrty, Láska básníkova, Láska a život ženy),
jedna opera, kantáty, Requiem, violoncellový koncert, houslové sonáty, smyčcová
kvarteta. Pro klavír napsal vedle koncertu velké množství skladeb, mnohé z nich
jsou krátké a výrazné ve svých náladách – Dětské scény, Karneval, Etudy,
Novelety, Motýli a mnoho dalších.
Schumanna někteří hudební historikové označují za
nejhudebnějšího romantika a nejromantičtějšího hudebníka. Měl křehké zdraví a
nevyrovnanou povahu. Porozumění, oporu a podporu nacházel u své manželky, první
interpretky většiny svých klavírních skladeb.
(k četbě doporučuji knihu Jarní symfonie od Kláry Schumannové).
