Počátky polyfonie
Již
v antickém Řecku chtěli někteří hudebníci obohatit svoji hru vrstvením několika
tónů nad sebe.
Bourdon, nebo bordun – tak
se označoval dlouhý tón, prodleva, nad nímž probíhala melodie. Dokladem
vícehlasého – polyfonního – myšlení jsou vodní varhany. Zdokonalení
tohoto principu vedlo ve středověku ke vzniku propracované polyfonie.
První písemná pojednání o ní, traktáty, jsou asi z 9.st.
Umění
organa:
Vzniklo
ve francouzských klášterech. Tato varhanní technika spočívá v překrývání dvou
(dupla), tří (tripla), nebo čtyř (quadrupla) hlasů. S rozvojem organa ve
12.st.vznikají skladby s hlavním hlasem - tenor – k němu je tvořen kontrapunkt
(punctum contra punctum = bod proti bodu, nota proti notě).
ARS
ANTIQUA: (z
latiny – staré umění). Období přibližně mezi léty 1240-1340. Další rozvoj a
komplikování stylu umění organa, ale vzniklo také moteto (v
italštině znamená rčení, ve francouzštině slovo, refrén). Moteto je vokální
vícehlasá skladba na světské i duchovní texty. Uvádělo se po gregoriánském
chorálu na konci církevního obřadu, ale také i mimo kostel. K obecnějšímu
rozšíření moteta došlo v renesanci.
Conductus
=
většinou tříhlasá skladba duchovního, ale ne liturgického obsahu. Jako hlavní
melodie posloužila světská píseň. Zpíval se při procesích, nebo měl světský až
satirický ráz.
ARS
NOVA – nové
umění – estetický proud. Název podle stejnojmenného traktátu Philippa de Vitri
(1291-1361). Pojednává o notě, zvané minima, která se svým charakterem
podobá naší notě šestnáctinové. Do hudby přinesla odlehčení, umělecký pohled,
ubrala na spekulativnosti. Hudba je hybnější, srozumitelnější.
De
Vitry dále vylepšil notaci – červené noty měly odlišnou délku.
Guillaum
de Machaut (giom
d mašo) – asi 1300-1377. Novátor, autor motet, rondeau, ballad a Notredamské
mše, napsané v komplikovaném čtyřhlase. Machaut byl první, kdo složil mši
o tolika částech, patrně v r.1364 u příležitosti nástupu Karla V. na trůn.
Ars nova se rozšířila do Itálie, kde položila
základ předrenesančního hudebního umění. Hudba tam dostala světštější
obsah.
Vznikly nové formy:
Madrigal – (z latiny-matricalis = pocházející z matky).
Skladba tříhlasá, později i vícehlasá, světského – lidového charakteru, psaná v
lidovém jazyce. Texty jsou lyrické, někdy žertovné či kritické.
Caccia – (kača)-text popisuje lovecké výjevy.
Ballada – skladba s dějem.
Centry Ars nova v Itálii byly Florencie
a Bologna, Řada italských skladatelů vytvořila „most“ mezi ars novou a
renesanční Itálií svými díly, která jsou obdivována i dnes. Giullame Dufay,
Jakob Obrecht, Josquin des Pres.
