Hudba ve starověkých civilizacích.
Za
kolébku první, hudbou se zabývající civilizace se všeobecně považuje území mezi
řekami Eufratem a Tigridem – dnešní Irák.
Již
ve čtvrtém tisíciletí pnl. Sumeřané rozvíjeli hudební činnost náboženského
charakteru, těsně spjatou s liturgií ( z řeckého leiturgia = služba). Tamní
lidé znali už písmo, zdokonalovali hrnčířské umění a kovolitectví.
Vystavěli
majestátní chrámy, v nichž kněží, astrologové, matematici a hudebníci vytvořili
složitý soubor chvalozpěvů k uctívání božstva. Opakovaná melodie - kalutu
– začíná kněz, odpovídá mu sbor přisluhujících kněží.
Nástroje:
Dechové
– flétny a hoboje (hoboj = plátkový nástroj, v dávných dobách vyráběný z
rákosu, dnes ze dřeva).
Chordofony
– lyry a horizontální harfy – měly ozdobné ozvučné skříně. Nálezy asi z r.
2 500 pnl.
Svědectví
o bicích nástrojích podávají malby na užitkových a okrasných předmětech.
Zobrazují velké bubny, kotlíky, ploché kastaněty, cymbalon, zvonky, biče,
nástroje talířovitého tvaru.
Tyto
nástroje převzali a rozvinuli Asyřané asi 2 000 let pnl. Z harfy vytvořili
primitivní loutnu.
Další
vývoj zaznamenali Babyloňané, západosemitští Amorité, Ti rozšířili a vylepšili
tehdejší nástroje, vypracovali hudebně-matematicko-astronomické teorie, na
které navázal v
Egypt:
Podobné
hudební projevy jsou známé v egyptské „Staré říši“- asi od r. 2 630 pnl. do 2
150 pnl. – intenzivní hudební život světský i církevní. Hudbu nazývali HY
= radost.Vedle nástrojů nabyl význam i hlas – souvisel s dechem , představoval
nehmotnost duše a božstva. Velký řecký historik Herodetos zaznamenal
tisíciletý hymnus Mameros a potvrdil použití chromatické stupnice.
V
„Nové říši“ – asi 1 550 – 1 080 pnl.mezi XVIII a XX dynastií došlo k nebývalému
rozkvětu hudby. Doba Neferiti, Tutanchamóna Ramsese II. – doba monumentálních
chrámů a pyramid.
