Georg Friedrich Händel
1685-1759
jeden z nejčinorodějších a
nejnápaditějších skladatelů hudby 18.století. Úspěšně tvořil všechny druhy
hudby a hudební formy. Byl vynikajícím
hráčem na klávesové nástroje a mistrem improvizace.
Solidní hudební vzdělání získal
ve svém rodišti, Halle nad Sállou, u jednoho z nejslavnějších německých
varhaníků – Friedricha Wilhelma Zachowa. Otec ale nesouhlasil, aby se stal
hudebníkem, proto studoval od r.1702 na universitě práva. Studia však
nedokončil.
Ještě v r.1702 přijal místo
varhaníka v hallské katedrále a v následujícím roce odešel přes
rodinné rozepře do Hamburku, kde působil jako houslista v tamní opeře, ve
své době jednom z nejprestižnějších
německých orchestrů. Náročné pojetí studia operních představení bez pochyby
ovlivnilo další skladatelův vývoj. Jeho hudba od počátku zahrnovala nejrůznější
styly a postupy s přísným, leč bohatým propracováním harmonie a melodikou,
navazující na to nejlepší z hudby italské i francouzské.
Pokud se chtěl Händel uživit,
jako profesionální hudebník, musel tvořit opery, neboť jedině žánr opery
přinášel svým autorům v 18. století dostatečné zisky. První dílo tohoto
druhu uvedl v Hamburku v r,1705 a brzy následovaly díla další, mnohá
se nedochovala. K provozování svých děl zajížděl i mimo Německo,
z počátku především do Itálie, kde také asi tři roky studoval. Učil se
hlavně poznáváním děl D..Scarlattiho,A.Scarlattiho a A. Corelliho Divadlům významných italských měst
věnoval řadu dalších skladeb – především
oper a oratorií. Během svého pobytu zde složil na 50 skladeb, které byly
uváděny ve Flotencii, Neapoli, Benátkách Římě atd. Svojí oblibou si vysloužil
přezdívku „drahý Sas“(caro sasso).
Händelova popularita se šířila i
na sever od Alp. Přijal angažmá v Hannoveru, ale neutěšené poměry
v tamním divadle jej přinutily hledat obživu jinde.
Své opery nabídl v Londýně,
kde byl nadšeně přijat v r.1711 a rozhodl se v Anglii zůstat už na
trvalo. Jen občas zajížděl do Německa, nebo do Itálie k provozování svých
skladeb. Bylo mu uděleno anglické státní občanství a mnozí Angličané jej začali
považovat za svého skladatele, který
založil novou hudební tradici.
Případné problémy, související se
svým německým původem, řešil Händel komponováním pro královský dvůr a
anglikánskou církev. Na přání královské rodiny např. složil jednu ze svých
nejslavnějších orchestrálních skladeb – tzv. Vodní hudbu (1715) a Hudbu
k ohňostroji (1749). Většinu skladeb ale věnoval Londýnu, některé Dublinu.
K tomu, aby mohl uskutečnit
své operní záměry byl donucen podnikat. Byl divadelním ředitelem i společníkem.
Během svého života napsal kolem
40 oper, především vážného obsahu, zpracovávajících antické náměty. Dále 22
oratorií, kde čerpá z anglického překladu Starého zákona – Saul, Izrael
v Egyptě, Juda Makabejský, Samson, Mesiáš atd. Dále složil tři série
varhanních koncertů, dvě série Concerti grossi, koncerty pro sólové nástroje
s doprovodem orchestru, suity, ouvertury, triové sonáty a další. Patří
k nejplodnějším skladatelům všech dob. Stejně jako J.S.Bach byl po své smrti
poněkud zapomenut. „Znovu objeven“ byl v 19.století. Od těch dob se od něj
učili a učí významní skladatelé,jako J.Haydn, A.
Dvořák, I.Stravinskij, A Honeger,B.Britten a další.